Rychlá návštěva

13. listopadu 2011 v 13:37 | Téze
Ahoj milé dámy,
návštěva u rodičů mého milého byla rychlá,ale i tak jsme tam byli dýl než bylo milé.Ne že by byli oškliví na mě,ale mají hodně svých potíží a my je z Prahy prostě nevyřešíme,navíc Zlatouše tak trochu nerespektujou,protože tam nebydlí,což se mu pochopitelně moc nelíbí a já se nedivím.Jako ten hodnej syn tam jezdí semtam pracovat a z jeho rodičů jsem měla dost intenzivní pocit,že by chtěli,aby tam jezdil každej druhej víkend na brigádu,ale ostatní dva bratři,co tam s nimi bydlí, pracovat doma nebudou a evidentně ani nemusí,protože to po nich přece nebudou chtít,že.Prací doma myslím klasickou údržbu baráku typu uklízení,řezání dřeva a podobně,né každodenní kamenolom.
To všechno by mi mohlo být ukradené,ale druží se k tomu ještě taková ta maloměstská závist nasměrovaná k Pražákům,kteří se mají samozřejmě bez práce naprosto nejlíp a vůbec nevědí,vo čemže jako ten život na tom drsným severu je,že.A to koušu čím dál hůř,zvlášť když člověk vidí,že ty peníze tam také jsou,jen prostě finanční toky neodpovídají reálným potřebám.A mě už prostě nebaví pokaždé,když tam přijedu poslouchat,jací jsou ubožáci a odkývávat jim to,jak je v Praze blaze a že kultura je jen pro ty,co na ní mají a že kupovat si drahý věci je zločin ( drahý rozuměj knížky,lístky do divadla,zážitky typu cestování a podobně.)

a když už se vykecávám tak natvrdo - spaly jste někdy v manželské posteli tchýně, Ne? Tak já jo a naposledy.V baráku nahoře tři pokoje,ve kterých bydlí dva synové,původně sice jeden z nich patřil Zlatoušovi,ale kde ty časy jsou.Rodiče mají obývák a ložnici dole,tchán ještě pracovnu nahoře mimo ty pokoje synků.Moc často tam spolu nejezdíme,respektive když tak na kafe,tahle návštěva byla avizovaná dost dopředu,že jako strávíme víkend prací a sobotní rodinnou oslavou u tety,na kterou nás dost vehementně zvali.Pak tam v pátek přijedeme po práci,mezi dveřma hned nasraná reakce( směřovaná Zlatoušovi,to je pravda),že jsme jako včera nezavolali a i podle stavu kuchyně to vypadalo,že jsme je přepadli.Nic proti tchýni,táhne sama malej krámek,kde je od nevidím do nevidím a s barákem jí ani jeden z chlapů nepomáhá,takže toho má plný zuby a už od pohledu vypadá,že by potřebovala spát tak týden.pak takovej kyselej večer a otázka,kde že jako budem spát - no že nahoře to nejde,protože tam mají kluci bordel a že nám jako nechají ložnici,která je závěsem oddělená od společného obýváku,kde si lehne maminka se psem a tata se vyspí nahoře v pracovně.A nešlo jim vysvětlit,že si v pohodě lehnem buď nahoře u tomáše v pokoji( mno - bývalém),nebo dole v jídelně na karimatky a bude to ok,ne,museli jsme do ložnice.
Vím,jsou strašně hodní,snažili se nám v rámci možností poskytnout to nejlepší,ale nasrat - nebudu se řídit podle jednoho bratra s exekutorem na krku a druhýho obchodníka s teplou vodou,kterej ještě nemá maturitu,ale už sežral svět a je tak chytrej,aby pracoval 4 měsíce pro firmu finančně poradenskou bez vejplaty a benzín na ježdění po klientech a telefonování s nima mu platila máma,to samý s půjčkou na auto,aby měl jezdit s čím.Navíc s rodiči je těžká domluva,protože vědí všechno nejlíp a nejsou ochotní ani přijmout to,že daná situace není daná jenom tím,že je oba hoši vysírají,ale že jsou to primárně oni a speciálně maminka,která se prostě vysírat nechá.A když jsem jen tak lehce( opravdu,nechci se do ní navážet,má toho fakt dost a ještě do ní kopat nechci) zkusila naznačit,že by mohla přitvrdit vůči klukům,dostalo se mi odpovědi typu no jo,tobě se to mluví,vy v tý Praze a s těma penězma a to jsem měla co dělat,abych odpověděla úsměvem a vtipem ,protože

1.jsem Pražanda - a budu,narodila jsem se tady
2.mám Prahu ráda a ráda žiju ve velkým městě se všema jeho problémama
3.nějaká nenávist mezi vesničanama a měšťákama je mi u prdele,nepřemýšlím o tom a nebudu s tím začínat
4.ano,studuju vysokou a mám bohatý rodiče - no a co,do háje,to přece není nic špinavýho
5.ráda cestuju a budou i moje děti - aspoň jim ukážu,jak se to dělá,pokud se někomu líbí o víkendech opečovávat domek,tak ať ,ale ať netvrdí,že je to jediná správná cesta životem

6.co se týká domácích zvířat,ano,mám ráda kočky a je možný,že si na stáří nějakou pořídím,pokud bude nějaký stáří.vím,že zvířata mají duši a povahu různou stejně jako lidé,což pro mě ale znamená i to,že stejně jako jsou zlí lidé,mohou být i zlá zvířata a myslet si tedy,že když na někoho vrčí pes,je ten člověk automaticky zlej,považuju za hloupost.a nemusím milovat všechny psy,prostě některej je mi sympatickej,jinej ne,tak to je.a ten cvikovskej pes mi prostě úplně sympatickej není - což je ta věc s tou nocí v ložnici - pro mě je Endík cizí,tudíž mi logidky vadí,když v noci oklepává ty sliny,co mu tečou z držky,dva metry od mý postele - bernský salašnický pes by měl běhat venku a hlídat ovce,né se rozvalovat v obýváku a pokud s ním chce někdo sdílet postel,tak by měl tuto libůstku omezovat jen na sebe a né jí nutit všem.Těžko se mi mluví s tchýní,když vím,že cokoliv řeknu proti psovi,bude vnímáno jako proti ní a prostě pes je metr na všechny.
Možná je mým handicapem i to,že jsem dětství strávila na statku kousek od Prahy mezi zvířatama,který se braly hospodářsky - slepice a králíci a prasata na jídlo,psi hlídali barák a kočky tam prostě žily s náma,nevadilo mi je krmit a mazlit se s nima,jako maličká jsem měla svýho bernardýna hupa a těch zaslintanejch fotek mám mraky:-),ale co bylo podstatné - nesměli do baráku,maximálně v zimě do maštale,protože tam bylo teplo od kovářský výhně,tak tam psi a kočky spali nebo baštili a leželi v chodbě,ale že by se mnou pes seděl v sedačce v kuchyni,to mě nikdy ani nenapadlo a doteď mi tyhle věci přijdou prostě divný.( omlouvám se všem milovníkům domácích zvířat,to není filipika proti vám,jenom já to mám takhle a nechci,aby mě někdo přesvědčoval o tom,že jenom tak a nejinak a pokud ne,jsem Herodes)

Takže plánované setrvání tam do neděle se nekonalo a já si užívám relativního volna.Promiňte ty výlevy,ale je to deníček a potřebuju se někam vyřvat,protože Zlatouše s tímhle nechci otravovat,bolelo by ho to a zbytečně,sám je vytočenej dost a coby synek na to má větší nárok,venkoncem on se tam za ty roky nadřel nejvíc a oni ho teď prostě vyšoupli.Nejde o nějaký dědictví,cynicky vzato ten barák je jenom koule na noze,ale citově to docela bolí,když je vidím,jak se k němu chovají.

Venku krásně,tak vyrazím ven se asi trochu proběhnout a pak doučovat.Z poličky se na mě zubí skripta,ale dnes se na ně budu zubit zpátky :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 KAT KAT | Web | 13. listopadu 2011 v 14:25 | Reagovat

hodně ti pomůže že se umíš krotit a nemusíš hnedle vyřvávat svůj názor:OD bydlím s přítelem u jeho rodičů nahoře a myslím, že důvod proč jsme se ještě nesežrali je, že jsem flegmatická a umím se ovládat. Snažím se sama sobě opakovat, že si to každej dělá podle sebe, že to jak bych to dělala já taky není jediná správná cesta....ale nikdy to není lehký.
Myslím, že ti strašně závidím tvoje dětství:OD muselo to být úžo, zajímalo by mně jestli kdybych tam vyrůstala já, brala bych zvířata tak jako ty ( jakožto chladněji) nebo bych byla ještě víc šiblá:OD (jakože afinitu k chlupatým kožichům mám od mala, ale my bydleli do mých 10 let na sídlišti takže jsem se realizovala až později). Já třeba nemám ráda když naše kočky ( jakože moje a skorotchýniny) chodí po stole, naopak na llince mi nevadí. Zato náš kocour( u mojí maminky) může chodit všude a vždycky a nikomu to nevadí. Psa bych chtěla doma, ale rozhodně něco menšího, podle mě toho velikýho to doma nemůže uspokojit. Máme dva bígly a ti bydlí v kotelně, nedovedu si představit že by byli na gauči, unudili by se k smrti kdyby nemohli štěkat na každýho kolemjdoucího. Ale někdo rád chlupatý rouno na gauči-má ho tam mít. :OD Tak gratuluju k úspěšnýmu přežití víkendu.
S tím ježkem to vidím tak nějak jako ty, listí má v bedničce i teď, ale na zazimování je potřeba mu snížit teplotu v místnosti na 5stupňů, což moc nevím jak udělat, ale času je ještě dost

2 fat-fighters fat-fighters | Web | 13. listopadu 2011 v 15:46 | Reagovat

To je zvláštní, já jsem vidlák jak poleno a nikdy by mě nenapadlo chovat zášť vůči lidem z Prahy.Nemyslím, že je to tam lehčí, každé má svoje mouchy. Spíš je obdivuju, že dokážou žít v takovém shonu a davech lidí, dopravní situaci atd. Když se náhodou octnu v metropoli cítím se zmatena:-)
Chápu, jak je těžké vyjít s přítelovou rodinou, mě se to nepodařilo, a proto jsem u nich doma nebyla už dva roky a jen tak se tam nechystám. A hned je po problémech. U nás to bylo spíš naopak, s ohledem na třídní úroveň musím přiznat, že jsem asi ta socka popelka a přítel je ten princ z bohaté rodiny. Naštěstí on je jiný, než jeho rodina a to mi stačí. Problém asi nastane, až se vezmeme, což bude zřejmě brzo, ale to se zvládne:-)
Nu a pokud jde o postoj ke zvířatům, každý má svůj názor, který je daný asi výchovou. Protože sdílím lože se zlatým retrívrem a kousek od postele má klec činčila, nemusím ti asi říkat, jak je to u nás:-) Já to nikde neříkám, aby si neklepali lidi na čelo, ale má to výhody, nikdy nejsi sama:-)

3 alcsa alcsa | Web | 14. listopadu 2011 v 10:56 | Reagovat

Obdivuju tvůj flegmatismus. Já si podobné řeči užívala celkem často v jedné části rodiny a měla jsem hodně co dělat, abych zůstala milá. Takže se nedivím, že jsi ráda, že jste odjeli dřív.

Jinak popis dětství zní vážně kouzelně. Přístup k zvířatům plně chápu, i když sama to mám lehce jinak (psa jsme měli jak na zahradě (prvního velkého), tak doma (druhého menšího) a druhý model mi vyhovoval víc. Je ale pravda, že pes do postele nepatří ani podle mě. Na gauči mi nevadil, ale v posteli jsem ho nesnesla (a on tam nikdy ani neměl zájem lézt). Nejhorší ale je, když chce člověk někomu druhému nutit svůj názor ohledně čehokoliv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama