Březen 2012

Ranní kruty odlehčují zeměkouli?

25. března 2012 v 13:27 | Téze
Ranní běh po změně času? Jasně,vždyť mám přece plán a Velký Miloš je vševědoucí.Ráno jsem se vzbudila,jedním okem mrkla na mobil,že je 8 - tedy vlastně 9,protože jsem si nic nepřeřizovala,na špatný zprávy je času vždy dost - naposledy se vyspím dle sovího biorytmu.

Proloupla jsem oko,mrkla na hodiny na kompu a sakra - bohužel je všechno automatické,takže bylo skutečně 0755 novýho času a zaspat se mi prostě nepovedlo.
Klasicky půl litru vody,oblíknout boty správně levou na levou a Baumaxu schovaného v mp3 a fí do Stromovky na dnes naplánovaných 70 minut.Cestou ještě pár zastávek pěšky na rozehřátí,protažení akorát do příjezdu busíku,pět minutek hnusnou částí města a už se rozbíhám do pojíněné obory,jenom já,Xavi,pár namakanějších kolegů,co se kolem mě mihli a konečně klídek - tedy ptáci řvou dost ve forte,ale po osmé už je prostě na opravdové ticho pozdě.Drobným křečím v břiše jsem nevěnovala pozornost,což jsem měla,ale na to dojde - zatím se prolínám prvním 5km okruhem s úsměvem na rtech a je mi fakt dobře.

Velké kolečko za mnou,ale kruty ve mě,takhle moc mě břicho nebolelo už dlouho - jednak přišla paní Irma a jednak jsem včera měla k večeři kuře( u našich - takže normálně pečené na másle,takže tuk a organismus mi to nezapomněl)- takže jsem uběhla ještě asi 1km,s hudbou v uších se to dalo,ale potom najednou jsem se musela zastavit ,sednout a za chvíli lehnout,bylo to na děsně nádherném místě,sluníčko zářilo,kolem naštěstí nikde nikdo,ale nejbližší toitoika byla právě ten 1 km.

Naštěstí jsem měla sporttester a mohla aspoň koukat na hodinky,ležela jsem tam asi 20 minut,pak se bříško trochu umoudřilo a šnečím tempem jsem dosáhla vytoužené komůrky.Z toho plyne poučení neoblbovat mozek hudbou,i když je mi ze začátku blbě jenom malinko.


Shrnutí - běh jenom 50 min,opalování nedobrovolně 20,cíl ale dosažen.Doma jsem pak dospala zbytek dopoledne bez prášků - což je výkon,už jsem tu možná psala,že jsem si za poslední dva měsíce vytvořila slušnou toleranci,takže už mi volně dostupná analgetika úlevu nepřinesou a pan doktor už trochu frfňá,když mi píše recepty.

Včera jsem se registrovala na stránky : http://www.odlehcemezemekouli.cz/

Na hubnutí teď asi nemám úplně myšlenky,ale ráda bych jedla líp než teď a upřímně začínám mít trochu krizi se sportem,protože to někdy bolí moc a třeba právě teď se mi zítra ráno běhat ani odpoledne na rehabilitační lámání v kole fakt nechce.Jenže to není řešení,prostě to musím nějak prorazit,regenerace bude bolet víc než léčba samotná a hlavně výlet do Rumunska je už začátkem srpna a fakt moc chci odjet s nima:-)

Zase běhám

22. března 2012 v 21:01 Den za dnem
Dlouho jsem se neozvala.Počáteční oslavy vystřídalo vystřízlivění - vyhráno není,ale což.Fyzička nula,bolí mě doslova každý pohyb,ale již jsem si vypracovala systém - když ráno podstoupím pohybovou aktivitu,každý další pohyb přes den bolí míň,takže se snažím přemoci přirozený biorytmus a podle plánu Miloše Škorpila pro úplné začátečníky zase začínám.

Pokroky jsou docela velký,ještě před měsícem jsem neušla ani 100 m v kuse po rovině do krámu,teď už vydržím chodit kolem hodiny ve Stromovce i do mírného kopečku.Sice to bolí jako čert,ale potýkám se s klasickou pastí uživatelů opiových preparátů - tělo si zvykne nechutně rychle,takže jediná cesta jak zachovat jejich účinek je je baštit co nejmíň.

Jo a taky tam chodí trénovat jeden invalida,docela mě štve,že mě často předjíždí a dost potměšile se u toho usmívá.Cílem tohoto měsíce je tedy předejít ho a nezkolabovat hned za prvním roštím,stromy ještě nemají listy,takže je nepříjemně vidět:-)


Jupí - od 8.3. se oficiálně uzdravuju:-))

10. března 2012 v 8:14 | Téze
Ve zkratce - konec chemo,rekonvalescence bude dlouhá,ale čert to vem,uzliny mám čisté jako sníh:-))

Snad se mi povede napsat něco smysluplného zítra,dneska nestíhám.Tenhle blog nezabalím,jen se od hubnoucího přesune ke sportovnímu,protože kondice je pryč a na uzdravení se času málo,moc chci jet jednak začátkem července na tábor s dětičkami coby tvůrce programu a hlavně potom na začátku srpna přejít nejmenované rumunské hory,takže trénink bude fakt potřeba - a cítím reálnou naději,že to zvládnu a to svinstvo se už nikdy nevrátí.Je to docela zábavné mít po několika měsících fakt dobrou náladu,takže doufám,že jí kousek chrstnu i na Vás:-)